Na takovýto postoj je nutné se podívat z více úhlů. Z hlediska právního je lékařem předepsané rehabilitační cvičení pro dětské pacienty, zvláště pak kojeneckého věku, bráno jako závazné terapeutické doporučení. A tedy rodiče dítěte si jej nemohou vykládat jako doporučení nepovinné. Je samozřejmě na jejich svobodné vůli jaké rehabilitační zařízení pro péči svého dítěte zvolí. V případě, že doporučení k rehabilitaci nerespektují, pak je zde nebezpečí, že se mohou vystavit postihu za zanedbání povinné péče o dítě.
Povinnost rodičů starat se o dítě, je definována v občanském zákoníku, kde je v § 858 definována rodičovská odpovědnost, a to takto:
“Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.”
Rodičům kojence je předepsána dlouhodobá, většinou 6-10 měsíců trvající, rehabilitace dítěte z důvodu ohrožení budoucího psychomotorického. Stupeň rizika tohoto ohrožení může být od relativně malého až po velmi závažné. Pro správné rozlišení tohoto rizika se používá označení CKP, tedy Centrální Koordinační Porucha. Ta může být ve zkratce řečeno lehkého stupně, středně těžkého a velmi závažného, která bývá kombinovaná s poruchou řízení svalového napětí. Určení stupně CKP většinou provádí dětský neurolog a zkušený fyzioterapeut. Nutno dovysvětlit, že CKP není definitivní diagnóza, ale hodnocení aktuálního stavu vývoje dítěte, neboť závažnost CKP se v průběhu vývoje mění. Jde-li vše dobře, tak závažnost CKP postupně snižuje, až se vývoj dítěte dostane zcela do normy. To je právě cílem rehabilitačního cvičení. Na druhou stranu je možné, že se vývoj dítěte začne ubírat špatným směrem a původní lehká CKP se postupně zhoršuje. To je riziko, kterému chceme cvičením zabránit.
V případech lehkých a středně těžkých CKP hrozí dítěti riziko vzniku nějaké poruchy držení těla, případně základních hybných stereotypů.
V závažných případech je dítě ohroženo možným rozvojem Dětské mozkové obrny. Dobrou intenzivní rehabilitací se dá těmto poruchám předejít, viz kazuistika Nikolaj na našem FB…
Jsou jistě i případy dětí u nichž byla zjištěna CKP lehké až středně těžké formy a postupně a spontánně se jejich vývoj normalizoval. Zkrátka si “matka příroda” nějak sama poradila. Takovéto spontánní úzdravy jsou zaznamenány i v jiných oborech medicíny, ale není jistě příliš rozumné a prozíravé takto spoléhat na náhodu. Neboť možné následky chybného vývoje se v pozdějším věku mnohem hůře a mnohem déle napravují.
Pokud nebudete cvičit vůbec, nebo příliš málo často, mohou nastat tři varianty:
Nestane se nic, problém se časem sám vyřeší zlepší, ale je to “Ruská ruleta”.
Problém ve vývoji postupně vymizí, ale spíš se jen zamaskuje a může se projevit později, jako např. skoliózy u školních dětí či jinými poruchami držení, pohybovou neobratností, dyspraxií (dítě je nešikovné)
Problém se bude postupně prohlubovat a pak nastává velký problém, protože jste prošvihli příležitosti, které nabízelo “otevřené terapeutické okno”.
Nikdo nedokáže odpovědět na to, co by bylo kdyby,… je ale zbytečné riskovat, že se stav vašeho miminka zhorší a dospěje k nějaké výrazné patologii.