Zdeněk

Není to jednoduché, ale funguje to!
S Mgr. Kruckým jsem se seznámil na jeho odborné přednášce pro hokejové trenéry, kde představil svůj pohled na fungování lidského těla. Jeho metoda i filosofie mě naprosto nadchly, a proto jsem se k němu po poradě s manželkou vypravil i s oběma našimi syny (9 a 11 let). Oba měli nějakou viditelnou vadu. Vašek měl výraznou kyfózu i lordózu, Tomáš také, plus jednostranně propadlý hrudník, což ve spojení s jeho držením těla a hlavně „rachitickou“ postavou vypadalo dosti strašidelně.


foto_c1
– foto z roku 2009
– foto z roku 2010
– foto z roku 2013
– foto z roku 2014

V té době jsme měli za sebou návštěvu několika ortopedů, včetně specializovaného pracoviště ve Fakultní nemocnici v Plzni. Všude jsme dostali v podstatě stejnou odpověď: „To je běžné a nedá se s tím nic dělat.“ Vaškovi řekli, že má kratší nohu (když se postavil, měl jednu nohu pokrčenou) a že se to vyřeší silnou vložkou do boty. S Tomášovým viditelně propadlým hrudníkem prý nelze dělat vůbec nic, ale prý to nevadí, protože to nemá žádný vliv na funkčnost plic. My jsme s takovou „diagnózou“ samozřejmě spokojení nebyli, a tak se naše beznaděj setkáním s Václavem Kruckým změnila ve velkou naději.

Velice se mi od začátku líbilo, jak s námi Václav Krucký celou dobu mluví, jak trpělivě vysvětluje, co a proč děláme, kam to vede a čeho chceme společně dosáhnout. Líbí se mi, jak metodu neustále studuje a ve spojení s různými odborníky stále vylepšuje. Otevřeně nás upozornil také na skutečnost, že čím starší děti, tím déle náprava jednotlivých vad trvá. Věděli jsme tedy do čeho jdeme a hlavně jsme věřili, že to klukům pomůže. Jaká to změna v přístupu a komunikaci ve srovnání s dosavadními doktory… Navíc hned při prvním vyšetření zjistil, že Vašek nemá kratší nohu, ale skoliózu…

Cvičili jsme denně s každým asi 15-20 minut a cca po roce jsme šli na preventivní prohlídku ke své dětské lékařce. Ta i přesto, že má několik stovek dětí, okamžitě zaregistrovala změnu. Když se synci objevili ve dveřích, vykulila oči a řekla: „ No kluci, co se to s vámi stalo? Vy jste úplně jiní!“ Nevěřícně kroutila hlavou a doslova zálibně si oba naše hošíky prohlížela ze všech stran….Umíte si představit, jak jsme se cítili, když nám naše pečlivá paní doktorka řekla právě tohle, aniž by tušila, že s klukama cvičíme právě u Mgr. Kruckého….

Kluci se postupně „narovnávali“. Změny sice probíhaly pomalu, cvičení nás postupem času přestalo bavit, ale vidina cíle a průběžné zlepšování nás hnaly stále vpřed. Kluky jsme také postupem doby museli stále důmyslněji motivovat, dělat nejrůznější ústupky, ale pořád jsme cvičení provozovali celkem pravidelně. No a když začali konečně růst, změny se projevily takřka přes noc. Jsou z nich teď doslova ztepilí junáci, Vašek takřka bezchybný a Tomášovi se krásně srovnala záda, křídlaté lopatky a dokonce se začíná zvedat i ta jeho propadlá polovina hrudního koše.

Vašek se v 16ti letech po cca ročním odmítání postavil na zadní a po pěti letech cvičit odmítnul. Po dohodě s p. Kruckým jsme tedy zůstali jen s Tomášem, který stále ještě cvičí celkem bez odporu. Začal jsem kvůli chronickým bolestem zad cvičit i já, a tak na vlastní kůži poznávám, jaké to je. Musím uznat, že to, kam až kluci za těch 5 let soustavného cvičení došli, je úctyhodné. Opravdu se těším na chvíli, kdy nám pan Krucký řekne: „Tak hotovo, už cvičit nemusíte“. A protože tato metoda funguje tak, že se jedná o nevratné změny, což znamená, že napravené tělo, respektive jeho software, se už nepokazí a zůstane vyladěné, budeme mít do smrti pokoj…☺


foto_d1
– foto z roku 2009
– foto z roku 2010
– foto z roku 2013
– foto z roku 2014

Závěrem bych chtěl říct, že v rámci našeho zdravotnictví je absolutně výjimečná nejenom tato prokazatelně fungující metoda, ale také přístup a jednání Mgr. Kruckého. Zcela se ztotožňuji s názorem pacientky Šárky, která říká, že cvičení nevěnuje více času, než jakákoli žena, která chce vypadat dobře. A protože i kluci chtějí vypadat dobře, není ani pro ně toto cvičení nijak dramatický omezovač. Není to zadarmo, není to rozhodně jednoduché, ale rozhodně to za to stojí!

Zdeněk Kubálek